VRANÝ.

Starobylé městečko Vraný se nachází v severozápadním cípu Středočeského kraje, 15 km od Slaného, na rozhraní s Ústeckým krajem. Západní okraj obce je položen ve výšce 300 m nad mořem. Lány úrodné půdy, lesy a četné vodní prameny podnítily dávný i současný převážně zemědělský charakter obce. Z pohledu genetických půdních typů se zde nachází černozemě, tmavá a hnědá rendzina a nivní půda karbonátová. Dle jedné verze od této vrané – sivé půdy získalo městečko své jméno – dle jiného častějšího výkladu to bylo od velkého množství hnízdících vran. Český středoškolský učitel, odborník a zakladatel české toponomastiky Profous Antonín ve svém hlavním díle, čtyřsvazkovém spisu Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny (dílo dokončil J. Svoboda) podal výklad více než 12 000 jmen českých osad.O Vraném ve svazku IV, strana 617 a 618 uvádí:

Dále je uvedeno foto historické tabule k označení obecního úřadu. Text uvádí vedle příslušnosti k politickému okresu a kraji i verbovací okres, kam příslušeli mužští obyvatelé obce. Podle sdělení pracovníků Vojenského historického ústavu Praha ji lze podle paralelního užívání krajů a okresů datovat do rozmezí let 1850-1862.

Dále je v chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost Vraného v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Slaný
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Slaný
• 1868 země česká, politický i soudní okres Slaný
• 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Slaný
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Slaný^[
• 1945 země česká, správní i soudní okres Slaný
• 1949 Pražský kraj, okres Slaný
• 1960 Středočeský kraj, okres Kladno – do současnosti.

Přímo ve Vraném i v blízkém okolí je několik otevřených pramenných vývěrů vody – např. ve sklepě domu č. p. 35 odkud je donedávna dobrá pitná voda vedena do obecní kašny, za městečkem vyvěrají prameny obou ramen Vranského potoka (Oborka a Močidelský), vydatný je i pramen pod Studenou strání, který s rezervou stačí napájet místní vodovod.

Městečko je rozloženo na zvlněném terénu s dvěma údolími (280 m/nm), která se rozvíjí směrem k východu. Močidelský potok napájí požární nádrž – koupaliště,(býv. Farský rybník), Víchův rybník a po spojení s „Oborkou“ 1,5 km za obcí i rybníček u býv. Mlýna v Práči. Na vranském katastru se rozprostírají lesy Obora-68ha, Hřeblo-50ha, Práč-42ha a mladý les pod peruckou silnicí zatím bez názvu.

Pravěká osídlení lokality dnešního městečka Vraný dokládá řada místních archeologických průzkumů a nálezů, řazených od starší doby ledové před 25 tisíci let (v zaniklé vranské cihelně), přes mladší dobu kamennou (sídliště pod zámkem, na „Ostrově“ a „Pod bránou a ještě mladší sídliště v lokalitě „Nad splavem“). Pozdní dobu kamennou reprezentují nálezy z období kultury řivnáčské na „Čertovce“ a „Žižkaperku“. Nález z doby bronzové, šest kostrových hrobů (skrčenců), byl odkryt v r. 1932 v pískovně p. Kotouze a také na „Čertovce“ byly nalezeny pozůstatky osady z této doby. Část slovanského sídliště (základy chaty s obilnicí) byla odkryta na ostrohu „Žiškaperk“, což je unikátní nález z novější doby slovanského osidlování v regionu. Jak je z uvedeného zřejmé, lidem se ve zdejší lokalitě od pradávna líbilo a nacházeli zde dobré zdroje obživy a životního prostředí.

Historické počátky dnešního městečka Vraný jsou skryty v propadlišti dějin a lze je pouze odhadovat. Vraný (v latin.a něm. textech též Wrannay, Wranic, Vrana, Vraní, Vrané aj.) bylo původně vsí s tvrzí.

První písemná zmínka o něm pochází z roku 1228, kdy je část Vraného jmenována mezi zbožím kláštera sv. Jiří na Pražském hradě (listina abatyše Anežky, Palacký Dějiny národa českého…). Zbývající část patřila vladykům z Vraného, rodu pocházejícího od pánů ze Žerotína a spřízněných s těmi, kteří měli ve znaku orlici, později přibrali do svého znaku ruku ve zbroji s mečem. Pod jejich správou se ves rychle rozrůstala. Nejstarším známým držitelem V. Fridrich (Bedřich z Vraného),podle jména byl Fridrich z Vraného, připomínající se v r. 1341 a dochovanou pečetí z r. 1356. V průběhu šesti století v období let 1341-1945 se vystřídalo 42 držitelů Vraného nebo jeho části. Někteří z nich měli zásadní podíl na jeho historii, výstavbě, hospodářském a veřejném životě.

Z významných událostí lze uvést alespoň následující:

- r. 1394 majitelem části V. Hynek z Kaufunku, který obec osídlil většinou Němců, takže až do XV. stol. se stala převážně německou.

-r. 1394 byl patronem vranského kostela Jan Jindřich z Dubé, hofmistr království českého.

-r. 1434 kupuje Vraný Vilém II., Zajíc z Hazenburka, jehož rod jej drží s přestávkami plných 100 let do r. 1354. Tím nastává pro Vraný doba nebývalého rozkvětu, obzvlášť když na přímluvu Jana III. Zajíce z Hazenburku-nejvyššího truksase (stolníka)-povýšil král Vladislav II. Jagelonský 4.dubna 1513 v Budíně-Pešti Vraný na městečko a udělil mu významná privilegia, která potvrdil r. 1538 císař Ferdinand I. a r. 1570 cíař Maxmilián II. Povýšení a privilegia (jako výroční trhy, usazování a cechy řemeslníků „právo míle“ vybírání cla, rozhodování, souzení,získání erbu a pečeti aj.) pomohly městečku ke slávě a majetnosti.

- r. 1552-Petr Chotek z Vojnína, královský prokurátor, též držitel Žerotína, staví ve Vraném novou tvrz

- r. 1538 Bedřich Doupovec z Doupova zakládá „ Purkrechtní knihu městečka Vraného“ a r. 1592 zakládá „Urbář panství Vraninského a Žerotínského

- 1618-1648 válka třicetiletá zle zpustošila i Vraný, ze 650 lidí před válkou jich zbylo sotva 150, z 28 statků a 33 chalup zbylo pouhých 8 statků a 13 chalup. Vše ostatní lehlo popelem, městečko bylo velmi zpustlé a trvalo mnoho let než se z tohoto válečného utrpení vzpamatovalo

- r. 1706 předposlední majitel Krištof Karel baron Voračický prodal Vraný Metropolitní kapitule sv. Víta na Pražském hradě. Ta působila ve zdejší obci až do r. 1945. Za tuto dobu byly také vytvořeny nejvýznamnější vranské památky, i veřejně prospěšné zařízení. Kapitula učinila Vraný sídlem nového rozsáhlého panství.

- pokračování událostí od r. 1848 do současnosti např. zestátnění kap. statků, založení JZD, jeho sloučení a transformace atd.

- r. 1980 sloučení obcí Vraný, Lukov a Horní Kamenice

Pamětihodnosti
Kostel Narození sv. Jana Křtitele je nejhodnotnější vranskou památkou. Nynější kostel byl Metropolitní kapitulou zcela nově vystavěn na místě původního románského a později gotického kostela (asi z XI.stol.) v letech 1751-1761.

 Autorství kostela zůstává otevřeno, snad jím mohl být „ Dom Capitular Baumaister“ Otto Gabriel Juschka, k čemuž napovídá tehdejší situace a jeho pozdější projektování a stavba vranského zámku. Jak se shodují odborníci je architektura kostela znamenitým jednolitým dílem pozdního baroka, jež nemá v regionu obdoby. Interiér kostela se vyznačuje slohovou jednotou ať už jde o frezkovou výzdobu Jana Václáva Spitzera, hlavní oltářní obraz Ignace Viktorina Raaba, oba boční oltářní obrazy, nebo sochařskou kolekci která snad může pocházet z dílny mistra českého baroka Františka Ignáce Platzera nebo jeho žáků.

                                           Výzdoba stropu kostela

Rozsáhlá oprava kostela s vydařenou novou konstrukcí a zvýšením věže o 15m kterou vyprojektoval architekt Josef Fanta a zrealizoval tesařský mistr Jan Hora proběhla v roce 1908, dala kostelu nový impozantní vzhled. Kolem kostela se nachází architektonicky hodnotná zeď se čtrnácti kaplemi Křížové cesty. Hřbitov kolem chrámu byl zrušen v r. 1882 a r. 1883 byl za obcí vybudován hřbitov nový. Stavba kostela nás uchvátí už svým výsostným postavením a umístěním v krásné české krajině.

                      Boží oko při opravě kostela v sedmdesátých letech 20. století

Z vyvýšeniny nad městečkem na nás kostel doslova shlíží svým Božím okem na průčelí a my máme pocit, že nikde neunikneme z jeho dohledu. K Vánocům r. 1998 bylo instalováno působivé vnější noční osvětlení kostela.

                                         Pohled na kostel s původní věží.

Impozantnost kostela vynikne při pohledu na kříž věže kostela, sejmutý a restaurovaný při rekonstrukci v sedmdesátých letech.

„S kostelem se druží zámek v divném slohu copovém nevelký park se stýká s tichým veským hřbitovem.“ Takto působivě vystihl básník Svatopluk Čech náladu západního okraje obce v básnické idile „Sníh“ z r. 1895.

Po skončení stavby kostela byla zbourána Chotkova tvrz a započata stavba vranského zámku v dnešní podobě. Budova zámku-rezidence metropolitní kapituly-byla postavena v létech 1764-1769. Stavbu projektoval a vedl zmíněný kapitulní stavitel Otto Juschka. Je dílem které vzniklo v období pozdního baroka, pojatá v tehdy nastupujícím slohu rokoka. Situačně je umístěn na návrší za městečkem v těsné blízkosti kostela. Půdorys zámecké budovy je podkovovitého tvaru, tvořeným východním průčelím, jižním a severním křídlem, západní strany uzavírají hospodářské budovy, doplňující disposici v obdelník.

                                Zámek se sadovými úpravami z roku 1865

Přízemní místnosti sloužily dříve jako kanceláře a byty, v poschodí byla ložnice v empirovém slohu, přenesená sem z arcibiskupské rezidence a jídelna s barokními prvky. Na konci spojující chodby v severním křídle bývala jednoduchá zámecká kaple, zdobená pěti obrazy svatých a Krista.

Zámek je obklopen ohrazeným zámeckým parkem, který r. 1860 založil otec básníka Svatopluka Čecha František Jaroslav Čech, ředitel kapitulního velkostatku. Před zámkem nyní stojí pomník Svatopluka Čecha. Na obrázku výše je původní úprava prostoru před zámkem z roku 1900 a na spodním obrázku již se sochou slavného básníka. Na následujícím obrázku je je detail sochy Svatopluka Čecha.

Když v r. 1943 přestal zámek sloužit svému původnímu účelu, byl inventář zrušen a vnitřek postupně účelově upraven a zmodernizován. Díky nepřetržitému využívání a rozsáhlé údržbě jsou dnes budovy ve výborném stavu. V letech 1943-45 zde díky zdravému vzduchu byla zřízena „Ozdravovna hornické mládeže Zdař bůh“, po válce sloužil krátce jako „Ředitelství státních statků,“ nato byl z něho „Internát učňů ČKD Slaný“, který byl vystřídán „Domovem důchodců“, který byl po čase přeměněn na Ústav sociální péče“ jenž je zde dodnes, nyní  pod názvem Domov Vraný. Je zde pečováno o klienty, kteří se již sami o sebe nemohou vzhledem ke svému duševnímu zdraví postarat.

Mezi památky patří i další tři sochy - Sv. Jana Nepomuckého, která je nejvzácnější a je popisována již v roce 1727. Stojí na náměstí ve stínu kaštanů. Na prostanství před farou stojí socha Panny Marie, dobrá ukázka barokní skulpturální práce. Před touto sochou byl zřízen vkusný parčík. Poblíž radnice je umístěna nejmladší socha Sv. Václava.

K významným pamětihodnostem Vraného lze přiřadit i místní školu. Málo obcí i měst v bývalém kladenském odrese má tak dlouhou školskou tradici, která prokazatelně trvá nepřetržitě 350 let. Již v roce 1715 zde škola stála a pravidelné základní školní vyučování zde tehdy provozoval kantor a varhaník Karel Fojt. V zájmu rekatolizace a vyučování náboženství měla na tomto pozitivním vývoji podíl od r. 1706 majitelka panství pražská kapitula. Do dnešní podoby a velikosti se škola dostala po generální přestavbě r 1885 dle návrhu vranského rodáka architekta Čeňka Štraybla, který realizoval jeho otec stavitel Václav Štraybl.

Rozsáhlé modernizační úpravy školy byly provedeny hlavně po r. 1945 (obrázek z té doby) a průběžně se pokračuje ve zvelebování a doplňování školy (vyučuje se 1 – 5 ročník) i přilehlé mateřské školky dodnes. Zásluhou úsilí a obětavosti generací občanů, učitelů a péčí činitelů obce a státních orgánů je, že máme ve Vraném školu a školku pěknou, čistou, dobře vybavenou a fungující. Městečko je právem hrdé na dobrou tradici, vždyť za dobu jejího trvání zde působilo mnoho schopných učitelů a základní vědomosti zde získalo tisíce dětí a mezi nimi vynikající osobnosti jako sourozenci Čechovi, Věšínovi, Štrayblovi a mnozí inženýři, doktoři, učitelé a odborníci, kteří se pak v životě dobře uplatnili. Věřme, že její existence nebude z důsledku nedostatku dětí nebo zhoršené ekonomické situace přerušena nebo dokonce ukončena!

Městečko Vraný se v dřívější době honosilo dvěma bránami. Brána „ Žatecká“ byla bohužel zbourána již v roce 1840. Do dnešní doby se zachovala brána nazývaná „ Slánská“ nebo též „Dolejší“, která pochází z doby okolo r. 1513, kdy bylo Vraný povýšeno na městečko.

                                                Brána z roku 1914

                                Zajímavý, zrcadlově otočený obrázek brány

Původně renesanční stavba má nyní barokní podobu. Brána je pilířová s polokruhově ukončeným vjezdem a je k ní připojena i boční branka-průchod pro pěší. Je zcela bez ozdob, městský znak položený do barokní kartuše, na bráně původně nebyl. Na bránu (a radnici) jej pořídil koncem 19. století vranský stavitel Václav Štraybl. Rušný provoz těžkých vozidel bráně stavěné na středověké poměry nesvědčí. Dřívější ojedinělé snahy o její odstranění z komunikačních důvodů naštěstí neuspěly. Několikrát si sice vyžádala opravu i přestavbu. Poslední oprava stavby proběhla v r. 2004. Hlavně z těchto důvodů odkoupil OÚ Vraný navazující dům čp. 25, ve kterém byl zřízen „ Památník obce Vraný.“ Vranská brána je žijícím příkladem vstupní brány malého městečka z 16. století, unikátem v regionu a historickou chloubou městečka, kterém stvrzuje punc jeho starobylosti.

Prostoru náměstí dominuje radnice, která byla postavena v době, kdy bylo Vraný povýšeno na městečko. Je to patrová budova s nízkou věžičkou se vzácnými, dosud fungujícími věžními hodinami. V průběhu let byla několikrát přestavěna, dokonce i vyhořela a bylo zničeno mnoho vzácných artefaktů v ranici uložených. Nyní se připravuje další rekonstrukce radnice, včetně jejího zateplení. Na dalším obrázku je plánek rekonstrukce radnice ze začátku 20 století.

Realizace na obrázku z roku 1929.

Další rekonstrukce se připravovala v roce 1936, ale byla realizována podle nového plánku po roce 1938, výsledek je vidět na obrázku z roku 1940.

Protože městys Vraný měl ve středověku právo vykonávat tzv. justitii, česky „spravedlnost“, byla v radnici  umístěna též šatlava a ve slánském muzeu se uchovává zdejší rychtářské právo, pouta a okovy. Městečko mělo i svého kata, který hrdelní tresty vykonával na návrší za obcí v místě zvaném „ Na spravedlnosti“ a „Na šibenici.“ V r. 2003 tam byl na památku této epochy a možných tragických křivd vztyčen Smírčí kříž. Soudně spadaly tehdy pod Vraný obce: Čeradice, Ječovice, Bohdál, Klobuky, Kobylníky, Kokovice, Královice, Královice, Lisovice, Lukov, Páleč Plchov, Třebíz a Vraný. Budova radnice byla několikrát přestavěna, levně z důvodu opakovaných požárů. Při nich shořelo mnoho vzácných listin a dokumentů. Při jednom dokonce i vzácná vranská privilegia, existují však v opise. V současnosti sídlí v nové radnici z r. 1865 kromě obecního úřadu také pošta, obecní knihovna a kadeřnictví.

Kaple sv. Rosalie stojí na severní straně při silnici do Černochova. Postavil ji v r. 1816 Kašpar Liška, soused z Vraného spolu s manželkou Rozálií. Kaple sloužila na ochranu proti moru, choleře a tyfusu. Kaplička je z Kamene, má kulatý tvar s malou věžičkou, je kryta taškami. Uvnitř je klenuta a nenachází se v ní žádný obraz ani socha. Několikrát byla opravena např. r. 1908, 1942, 1967 a naposledy v r. 2005.

Svatá Trojice je v současné době zakryta lesíkem při silnici do Pálčem lesa „Hřeblo.“ Je postavena z kamene, omítnuta a má tříboký tvar s prázdnými výklenky. Pochází z počátku 19. století (180-1820) z dob napoleonského tažení. Údajně by zde měli být pochováni vojáci, kteří tudy táhli a zemřeli na choleru. Pro svůj tvar podobný tříbokému klobouku se vžil také název „Napoleonská.“ Ještě dříve než zde byla vystavěna nynější kaplička, zde stávala Boží muka. Poslední oprava této kaple se uskutečnila v r. 2005.

Pomník padlých v I. světové válce byl slavnostně odhalen 5. 6. 1921. Byl postaven ze sbírky a prostředků TJ Sokol Vraný v parčíku před školou. Na pamětní desce jsou jména 46 padlých občanů-vojáků, na frontách první světové války. Na vrcholu pomníku ve tvaru mohyly býval původně sokol s činkou z pískovce. Ten musel být v době II. světové války sejmut a ukryt. Naneštěstí se při zpětném osazování po válce rozbil. Na pomníku je vytesán nápis „Těm, kteří mrtví leží, jakožto zákony kázaly jim.“ Při příležitosti 80. Výročí vyhlášení samostatné ČSR byl dne 28. října 1998 odhalen rozměrově skromný, ale významově závažný pomník obětem 2. Světové války. Je na něm uvedeno 16 jmen, z nichž plných 15 patří židovským spoluobčanům, kteří byli z Vraného deportováni do vyhlazovacích táborů, při kruté barbarské genocidě židů. Nejmladšímu dítěti bylo teprve 2 roky, nejstaršímu občanu 66 let. Šestnácté jméno patří 21letému vranskému vlastenci popravenému za odpor k německé okupaci. Do čela pomníku ve tvaru čtyřbokého jehlanu, je vytesáno memento:“ NEZAPOMEŇTE UMUČENÝCH.“ Mělo by být výstrahou před zběsilostí válek a zvrhlostí rasizmu s jejich důsledky. K opožděnému postavení pomníku obětem 2. Světové války se shodli jeho iniciátoři s přítomným vrchním zemským rabínem Karolem Sidonem, který pomník za doprovodu židovské motlitby za zemřelé odhaloval, že je vždycky lepší postavit pomník pozdě než nikdy. Za církev římskokatolickou se odhalení spoluúčastnil vranský farář P. Zdeněk Vodička. Pomník vytvořil z vyřazeného náhrobního pomníku kamenosochař Alexandr Bláha z Královic.

Pomník evropského významu při silnici na Peruc byl postaven v r. 1913 na památku stého výročí osvobozenecké války proti Napoleonovi. Dne 17. srpna 1813 se zde konala soustředění a přehlídka hlavní části spojenecké armády protinapoleonské koalice rakousko-rusko-pruské, před její dalším tažením, završeným rozhodující vítěznou „Bitvou národů“ u Lipska 16. - 19. října 1813. Vojska se tehdy postavila do šesti šiků mezi Vraným, Lukovem, Černochovem, Ječovicemi, Ředhoští a Louckou. Velitelem spojeneckých vojsk byl jmenován český šlechtic kníže Karel Schwarzenberk (1771-1820) a náčelníkem generálního štábu maršál, pocházející ze staročeského vladyckého rodu Jan Josef Václav Radecký z Radče (1766-1858). Přehlídku vykonali mocnáři, rakouský císař František I., ruský car Alexandr I. a pruský král Bedřich Vilém III.

Pomník stojí v místech, odkud mocnáři sledovali přehlídku spojeneckých vojsk. Je ve tvaru mohyly, sestavené z velkých kamenů, na vrcholku stál bronzový orel s rozpjatými křídly, pod ním byl bronzový medailon s poprsími jmenovaných mocnářů, následoval štítek s dotací “1813“ a pod ním zasazena bronzová pamětní deska s informačním nápisem. Bohužel dnešní stav pomníku je po opakovaném zásahu vandalů a zlodějů žalostný. Orel a medailon se jím bohudík nepodařilo ukrádst ale poničené musely byt sejmuty a ukryty a pamětní deska byla již podruhé odcizena a asi skončila v některé výkupně kovů. Dej Bůh, aby zase přišla doba, kdy památníky odolávaly jenom počasí!

Ve Vraném je také historická kašna, do které přitéká voda z bývalého vranského pivovaru. Pivovar stával na náměstí v místech, kde je nyní prodejna potravin a níže textilu. Zachován je pivovarský sklep, který se táhne pod silnicí až k soše sv. Jana Nepomuckého. Od tud je pramenící voda vedena potrubím do kašny.

             Pivovarský sklep - studánka, odkud je vedena voda do kašny je napravo.

Kašna s kvalitní vodou, ze které se dříve vařilo vranské pivo bílé - pšeničné  nebo červené - z ječného sladu.

Původně stávala na hranici katastrálního území Vraný-Peruc při prastaré zemské formanské cestě Boží muka lidově zvaná „Statué.“ Bývala významným orientačním bodem, který upozorňoval na hranice obcí, okresů, krajů, a vikariátů. V padesátých letech 20. století byla nesmyslně odstraněna. Naštěstí však byly jejich pískovcové části zachovány a uloženy za zeď zámeckého parku. Tam, odpočívaly zapomenuté a zapadané až do roku 1998, kdy došlo k jejich znovuobjevení a vzkříšení.

Slouží ke cti Družstvu vlastníků AGROS Vraný a některých milovníků památek, za přispění kamenosochaře A. Bláhy, že tato Boží muka byla remontována. Po pečlivé úvaze bylo k tomu vybráno nové místo, neboť původní bylo nevhodné. Volba padla šťastně na rozcestí silnic Vraný-Horní Kamenice-Páleč, takže mnohým připadá, že tu stojí od nepaměti. Zároveň působivě obohacují vjezd do Vraného. Stáří, povětrnostní vlivy a neblahá lidská „tvořivost“ včetně stop po střelách, ještě více umocňují dojem starožitnosti této památky. Na jejíž patce je sotva čitelný letopočet 1675, ten však nemusí souviset s datem jejího vzniku.

Na tomto obrázku jsou Boží muka na původním místě, na hranici Vraného a Peruce, u bývalé formanské cesty. V pozadí je vidět vrch se zříceninou hradu Házemburk.

LUKOV.

Ves Lukov se připomíná poprvé kolem r. 1227 jako majetek svatojiřského kláštera na Pražském hradě.  Před rokem 1318 přešla do rukou vladyků z Braškova, kteří se podle ní psali. Z nich je poprvé znám v r. 1318 Vojslav z Lukova a dále jeho bratr Oldřich z Lukova, jinak z Braškova. Vladykové z Braškova, jinak z Lukova postavili ve 14. století ve vsi na malém návrší poblíž kostela tvrz, která vhodně využívala terénu a k zesílení svého opevnění i románského kostela; v pramenech se tvrz objevuje poprvé r. 1387. Braškovští se zde udrželi až do r. 1410, kdy Lukov prodali Kladenským z Kladna. Ti nedrželi ves celou, ale jen její podstatnou část. Menší část vsi střídala majitele,  v r. 1513 ji téměř na celé století  získali Lobkovicové. Od nich  ji  r. 1609 koupil Ctibor Žďárský ze Žďáru, jehož rodu náležel dědictvím po Kladenských již také zbývající podstatný díl Lukova s tvrzí. Tím byly obě části obce opět spojeny v rukou jednoho majitele.

                                    Pohled na Lukov z roku 1957

Tvrz Lukov přestala od konce 15. století sloužit jako šlechtické sídlo a pustla; poslední zmínka o ní je z r. 1615, kdy byla zapsána jako věno Alžběty Volfomíny Berkové z Dubé, choti Jana Jiřího ze Žďáru, do desek zemských. Definitivně zanikla za třicetileté války a dnes po ní není památky.

V dnešním Lukově můžeme najít 4 významné stavby: kostel, bývalou zájezdní hospodu a dva kříže.

                                    Kostel sv. Jiří v Lukově - rok 1900.

                                     Na fotografiích kostel v roce 1957

                                                    Současný stav

Počátky lukovského kostela můžeme klást zřejmě do 10. století, jak nám ukazuje letopočet 960 na vstupních dveřích. Přibližně do tohoto období spadá i událost o knížeti Oldřichovi a selce Boženě z nedaleké Peruce, kterou si vzal za ženu (1004).  Zřejmě už předtím byla postavena románská rotunda, která je dodnes součástí kostela. Podle dostupných informací byla jeho poslední větší rekonstrukce provedena v 18. století. Ale jak počet obyvatel klesal z maxima přes 200 obyvatel až k  1. 1. 2013 na 83 obyvatel vč. dětí, klesal i význam kostela. Posledním farářem, který sloužil mši v Lukově, a to 3. neděli v září 1996 dopoledne, byl Antonín Bradna z Budyně. Od té doby se v kostele mše nekonají a kostel chátrá. Neunikl ani pozornosti zlodějů, proto ve snaze uchovat cenné vybavení kostela byly varhany odvezeny do Žiliny u Kladna, sochy uschovány a obrazy předány do depozitáře.  Jen kostelní zvony můžeme ještě slyšet při výjimečné akci.  Díky zájmu některých jedinců a vstřícnému postoji vedení farnosti i odpovědných orgánů má tato chráněná památka i zvláštní stavba naději na zlepšení současného stavu. V posledních letech se pravidelně, vždy v dubnu, koná v kostele koncert Svatojiřské matiné.

Kolem Lukova vedla stará zemská silnice, vedoucí od Žatce přes Řevničov, Hříškov, kolem Peruce a Vraného k Lukovu a dále Loučské, Radešínu, Peršánku, Nové Vsi, Vepřku do Mělníka. U této silnice nechala postavit tehdejší majitelka Vraného a Lukova hraběnka Marie Helena, vdova po Bedřichu hraběti ze Saurau hostinec Modrá hvězda (čp. 4) a kovárnu (čp. 3). Hospoda měla v době svého vzniku mansardovou střechu, která byla později přestavěna na sedlovou. Mansardová střecha se od střechy sedlové odlišuje tím, že každá její polovina mezi hřebenem a okapem se skládá ze dvou střešních rovin odlišného sklonu. Vnitřní prostor pod touto střechou je obytné podkroví, nazývané podle francouzského architekta Françoise Mansarta mansarda. Jednalo se o formanskou hospodu, neboť ji využívali hlavně formani jedoucí po zemské silnici. Protože ležela přibližně na polovici cesty mezi Žatcem a Mělníkem, často zde i nocovali. Ve stájích bylo místo až pro 10 koní a pod průjezdný přístřešk, který stál na kůlech, se vešly až čtyři povozy. Tato hospoda měla velkou přednost, svou kovárnu, takže formani, kupci i pocestní se mohli nejen najíst a vyspat, ale i okovat koně popř. provést i jiné opravy. Takto vybavena zájezdní hospoda se v nejbližším okolí nenacházela, proto byla cestujícími hojně využívána.

                 Bývalá zájezdní hospoda - původní vzhled, dole současnost

Hospodě se říkalo „ U vojáka“ a také „U třech císařů“. V srpnu roku 1813 zde totiž zasedli 3 panovníci, a to ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a pruský král Bedřich Vilém III. ke stolu, aby se posilnili a možná i prodiskutovali následující přehlídku části vojsk, která měla zanedlouho vyrazit na francouzského císaře Napoleona I. Vedle přehlídky, která je obsažena ve všech okolních kronikách, došlo ještě k jedné pozapomenuté události. Kancléř Metternich, který vedl v zastoupení císaře Františka I. veškerá jednání s budoucími „spojenci“a vystupoval i jako prostředník mezi nepřátelskými stranami, svého postavení využíval také k získání času na doplnění rakouské armády, což se mu podařilo. K  setkání v Lukově pak připravily dámy z okruhu zainteresovaných panovníků nové vojenské prapory pro rakouské sbory. Jednou z možnosti, jak dát novou sílu rakouské armády najevo, bylo upořádání separátní přehlídky, jen pro rakouská vojska. Tato předcházela velké spojenecké přehlídce, která se konala 19. srpna 1813, přibližně na místě vojenského pomníku, který stojí mezi Vraným a Peruci. 

Kousek od hospody směrem na cestě k Ječovicím stojí kříž (horní), postavený jako vzpomínka  na  vojáky, kteří bojovali za císaře pana v následujících bitvách ať přeživší či padlé.

Druhý kříž (dolní) zhlédneme na křižovatce silnic, které spojují Lukov s Jarpicemi a Horní Kamenicí.  Dříve zde stával dřevěný kříž z dubového dřeva. Roku 1898 místo něho dal postavit kamenný kříž Karel Šrámek z čp. 10. Jelikož se nezachovaly žádné písemnosti, lze se domnívat, že se tak stalo po výstavbě cesty z Jarpic do Lukova, na počest spojení z Lukovem v r. 1898.

Oba kříže byly opraveny v roce 2007.

HORNÍ KAMENICE.

Horní Kamenice leží na Vranském potoce. Osídlení tohoto místa v dobách dávno minulých dokládají archeologické nálezy v celém okolí. Obec se postupně rozvíjela. „Z Kamenice“ se psalo několik vladyckých rodů v Čechách. V Horní Kamenici u Vraného „již v roce 1318 mnoho vladyk bylo nepokojných, jichžto jména nejstarší desky půhonné (žaloby a obsílky) zachovaly a z kterých Zdislav Kamének z Kamenice pocházel, jež statek svůj v Kamenici r. 1480 prodal Milotovi a Zdislavovi z Kamenice“. Horní Kamenice patřila k farnosti vranské a zřejmě také náležela k panství svatovítské kapituly. Dle zprávy vranského faráře Hoye z roku 1700 bylo v Kamenici 58 duší přijímání sv. svátosti schopných. V letech 1869-1900 byla Horní Kamenice osadou obce Lukov, v r. 1910-1950 obcí v okr. Slaný, v r. 1961-1979 částí obce Lukov v okr. Kladno a od 1. 1. 1980 částí obce Vraný v okr. Kladno. Obec je od pradávna zemědělsky zaměřena. Jedním z nejstarších statků Kamenice jsou Novákovi. Počátek jejich statku sahá až do 16. století, možná i dříve, ale doklady se nedochovaly.

Jednou z památek je historická zvonička, která se nachází pod křižovatkou na levé straně silnice u statku Nováků. Její krásný a pěkně znějící zvon neunikl pozornosti zlodějů a byl zcizen. Zub času zasáhl i dřevěnou část zvoničky, která se stala nestabilní. Z uvedeného důvodu bylo v roce 2007 rozhodnuto o její celkové rekonstrukci. Zvonička byla vyjmuta, hnilobou postižená část byla nahrazena vložkou z bukového dřeva a stříška byla po sejmutí oplechování nahrazena novým dřevem. Po ošetření ochranným nátěrem byla převezena zpět, usazena do země, stříška pokryta měděným plechem a na vrchol byla nasazena makovice s trnem. Zvon odlila firma Zvonařství Manoušek ze Zbraslavi a dodala i ručně kované srdce. Na čelní straně, na čepci zvonu, je rytý nápis „HORNÍ KAMENICE“ a níže letopočet „2007“, na zadní straně jsou autorské značky zvonárny – zvonek, květina a klíč. Petr Rudolf Manoušek, soudní znalec pro obor zvonařství – kampanologie, dodal protokol o akustické zkoušce zvonu, která potvrzuje, že rezonance zvonu splňuje všechny požadavky kampanologických směrnic. Zvon byl pomocí nového dřevěného závěsu a upevňovacích prvků nainstalován na dřevěný základ zvoničky, která je opět ozdobou Horní Kamenice. Rekonstrukce byla financována z obecního rozpočtu Městyse Vraný a z prostředků sdružení „Mikroregion povodí Bakovského potoka“.

Na hranici mezi Horní Kamenicí a Vraným se nacházel vodní mlýn, v purkrechtní knize zvaný „mlýn pod starým rybníkem“. Tento mlýn byl postaven po válce třicetileté (1618 – 1648) a zrušen v polovině XIX. století. Zachovaná stavení byla prodána a v roce 1902 zbořena. Do současnosti z něho nezbylo prakticky nic, pouze hráz rybníka, který byl veliký a zabíral prakticky celé údolí.

                         Předpokládáme, že toto je uvedený mlýn.

Lepší osud měl tzv. „Perníčkův“ vodní mlýn, ve kterém se mlelo ještě v první polovině XX. století. Když přestal plnit svůj účel, bylo při postupné rekonstrukci mlýnské zařízení zlikvidováno, ale budova se zachovala a je velmi pěkně zrekonstruována. Nachází se na vlevo od cesty vedoucí údolím z Horní Kamenice do Vraného.

                                               Perníčkův mlýn

Po levé straně, v lesíku za zatáčkou silnice směrem k Vranému, je umístěn křížek k uctění památky na administrátora farnosti vranské Josefa Málka, který se zde při autonehodě zranil a svému zranění podlehl.